Typy interních disků

Největší výhodou HDD disků je nízká cena za GB. Díky tomu jsou ideální jako velkoobjemová datová úložiště. Jejich slabinou je pak nižší rychlost a vysoká náchylnost na poškození, kvůli pohyblivým částem disku. 

Fungování tohoto disku je založeno na kooperaci řady pohyblivých součástí. Hlavními jsou plotny a čtecí (a zároveň zapisovací) hlavy. Plotny jsou vyrobeny z magneticky citlivého materiálu a během svého fungování rotují. Průměrná rychlost HDD je 7 200 otáček za minutu, ale je možné se setkat s vyššími i nižšími hodnotami. Například úložiště určená do notebooků mají standardně 5 400 ot./min.

Kromě otáček, mají na výkon HDD vliv i jiné faktory, ovšem nemají tak zásadní vliv jako zmíněné otáčky. Jedná se o access time a cache.

• Access time neboli  přístupový čas definuje prodlevu mezi dvěma po sobě jdoucími přístupy k datům. Přístupový čas  se skládá ze zpoždění čtecí hlavy a samotného přenosového času.
• Cache neboli vyrovnávací paměť vyrovnává úbytek rychlosti způsobený právě zpožděnými přístupovými časy. Funguje jako rychlá paměť a uchovává naposledy přečtená a jim blízká data. Standardem u běžných disků je dnes 64MB cache, ale můžeme najít menší i větší kapacity.

Je dobré ale myslet na to, že nejdůležitější informací, jsou právě otáčky disku.

SSD disk 

Hlavní výhoda SSD disků je jejich rychlost a odolnost při fyzické manipulaci, nejsou tedy tak náchylné na poškození. Nevýhodou je jejich vyšší cena. 

Mají zcela jiný způsob uchovávání dat. Oproti HDD diskům nemají pohyblivé částí. Namísto rotujících ploten ukládá SSD data do NAND Flash pamětí. Což právě  zajišťuje větší odolnost, nižší spotřebu a zahřívání i vysokou rychlost přenosu dat. NAND Flash paměti využívají k ukládání informací tranzistory, což je podobné jako u operačních pamětí (RAM). Na rozdíl od RAM si však zapsané informace uchovají i po odpojení zdroje napájení. 

Díky vysoké rychlosti SSD disků se ze samotného úložiště limitace přenesly na připojovací sběrnici. Datová propustnost těchto SSD SATA disků je přibližně 600 MB/s, tedy výrazně rychlejší než HDD disky, ale pro SSD disky je to stále omezující.

Formát M.2 přišel s novými a lepšími možnosti připojení, a to díky tomu, že pro komunikaci se zařízením využívá sběrnici PCI Express. Ta dokáže zajistit datový přenos o rychlosti až 4 GB/s. Ovšem není M.2 jako M.2, původní využití tohoto slotu stále počítalo se SATA SSD, a proto se lze setkat i s SSD disky, které se zapojují do M.2 slotu, ale běží na rozhraní SATA, označené tedy jako M.2 SATA. Přenosová rychlost  je pak tedy zmíněných 600 MB/s. Jedinou výhodou pak oproti klasickému SSD zůstává menší rozměr. 

Tento problém vyřešilo pokročilé komunikační rozhraní NVMe, určené speciálně pro SSD připojené do M.2 slotu. Toto rozhraní již umožňuje plné využití PCI Express sběrnice a tedy několikanásobně vyšších rychlost.

Jak ale rozeznat SATA M.2 a NVMe? Mají rozdílnou patici, SATA disky mají dva zářezy a NVMe mají jen jeden. Další odlišností je rozměr, ten lze zjistit buď z konkrétních údajů nebo z kódů. Pro příklad: Kód 2280 znamená, že disk má šířku 22 mm a délku 80 mm. 

SSHD disk

Jedná se o takzvaný hybrid, který vznikl spojením HDD a SSD. Tedy kompromis mezi rychlostí a cenou. 

Díky této kombinaci disk zajistí částečný nárůst rychlosti oproti HDD. Disk funguje tak, že do SSD části se nahrávají často používaná data, aby byla rychleji k dispozic. Nahrávání dat na SSD část ovšem nelze nijak organizovat, a proto i nárůst rychlosti není extrémně vysoký. 

Mohou se hodit například uživatelům notebooků s jedním slotem 2,5", kteří zároveň od svého disku chtějí svižnost a vysokokapacitní úložiště za rozumnou cenu.